Dnes ráno vstáváme ještě za tmy. Tak brzo nevyrážíme proto, že by náš dnešní cíl byl nějak daleko, ale proto, že autobus odjíždí až v momentě kdy je plnej. Takže musíme mít rezervu. Autobusem jedeme 70 kilometrů přes dvě hodiny, tady se nikam nespěchá. Ve městě Moshi přesedáme do minibusu, stejnýho jako včera, je tu jen jeden rozdíl. Na dvanácti místech nás nesedí 20, ale aspoň 30. Vždycky když už máš pocit, že je plnej, přistoupí někdo další. Po další hodině lehce rozlámaný vystupujeme v Materuni Village. Nic tě v ten moment nenakopne víc než kafe, který sis sám naloupal, prosel, upražil, nadrtil, znovu prosel a uvařil. Na cestě k vodopádu snackujem děsně lahodnou marakuju. Deštnej les je plnej kávovníků, banánovníků a avokád. Po cestě potkáváme tak osmiletý obchodníčky. Dělaj business s chameleonama, chytají je v lese, nutí tě ať se s nima vyfotíš a pak tě zkásnou. Učí se od rodičů rychle :)) U vodopádu mi brada padá až k zemi. 150 metrů. Připadám si ještě prťavější než obvykle :D Chci se vykoupat, ale shora prý občas padají stromy a mně se tenhle trip zatim docela líbí, takže do toho nejdu a volím si život. Obědváme typický jídlo místního kmene Chagga: banánová polívka s chilli, smažený brambory a banán, fazole, bílá i hnědá rýže, omáčky a studenej špenát na kyselo. Jako zákusek všemožný ovoce. Všechno mi chutná, klasicky. Z vesnice zpátky do města jedeme na motorkách. Jedeme ve třech, na motorce bez zpětných zrcátek a s rozbitým tachometrem. Helmu má jenom řidič. Jsem ráda, že nevim jak rychle jedem xdd. S větrem ve vlasech se kochám výhledem na město v údolí, v pozadí jsou hory a slunce začíná pomalinku zapadat. A já se ptám: co je tohle za film?!
Žádné komentáře:
Okomentovat