Dnešní školní den je pro mě takový malý vítězství. Většina dětí pracuje tak na střídačku - jeden den zvládnou udělat skoro všechny úkoly, ale druhej den přijdou unavený a neudělaj vůbec nic. Ve třídě je ale jedna holčička, který rošťáctví leze i ušima. Celý dny jenom vymejšlí, komu by zavařila. Je vzrůstem děsně prťavá, proplejtá se mezi dětma a hledá, kde by co zničila, taková malá příšerka. Dneska se ale děje zázrak, bere do ruky tužku a dokonce s úsměvem pracuje skoro celý dopoledne. Neděláme nic jinak, prostě se to samo děje. Mám takovou radost! Všechny školy v pátek končí ve 12:30 kvůli páteční modlitbě muslimů, a tak jsou ulice jsou úplně narvaný dětma. Nemůžu uvěřit tomu, že už je druhej týden ve škole za náma. Strašně to letí. Odpoledne trávíme až do západu slunce v podniku s nejkrásnějším výhledem na Mount Meru a pokračujeme v ochutnávání místních piv. Je hustý, jak rychle jsme se s ostatníma dobrovolníkama sblížili, ono ti teda ani nic jinýho nezbývá, když s nima žiješ xd. Ale jsem za to fakt ráda. Ikdyž jsem přijela sama, nikdy se tu necítím osamocená. Všechno doma mi strašně chybí, ale zároveň je mi tu tak dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat