11.8.23

 Minulej tejden se nám osvedčil “výtvarkovej pátek”, takže si z něho děláme takovou tradici. S našema trpaslíčkama se nedá dělat nic extra náročnýho. Jsou řekněme lehce nemotorný. A hlavně, strašlivě nedočkavý. Takže čím jednodušší výrobek, tím lepší. Papírový vlaštovky tak zní jako ideální volba. Když před dětma složíme první vlaštovku, koukají na nás jak na kouzelníky. Párkrát přeloženej papír. A takovýho štěstí. Máme z toho všichni obrovskou radost. A jak se říká “kdo si hraje nezlobí”, takže děti jako beránci. Stojím před třídou, koukám na hlavičky, který se kroutí nad jejich výtvorama a co nejpečlivějš je zdobí. Rozplývám se nad tím, že se nám podařilo přijít na způsob, jak s těma trpaslíčkama pracovat, aby nás poslouchaly a zároveň je to bavilo.

Odpoledne se loučíme s Audrey. To je pro mě srdcovka. Byly jsme tu spolu úplně od začátku, letěly jsme spolu na Zanzibar, potom sdílely pokoj a ve škole se z nás stala sehraná dvojka. Nojo, bude nám tu chybět…