Ngorongoro. Největší neporušenej neaktivní kráter na světě. A taky domov pro 25 tisíc zvířat. Svůj zábavnej název kráter získal od Masajů, který ho takhle pojmenovali podle zvuku zvonů na krku krav pasoucích se toho času na tomhle místě. Žádný cink cink, ale ngor ngor! Když ráno sjíždíme dolů do údolí, každejch pět minut si oblíkám vrstvu navíc. V momentě, kdy pak dole sedím v bundě a šále si říkám, že to snad ani není safari. Mraky nad celým kráterem vytváří takovou poklici a pod ní je teda pěkná klendra. Ngorongoro je úplně odlišná krajina než včerejší Tarangire. Včera to bylo takový to “typický safari”. Ngorongoro je ale taková měsíční krajina uprostřed džungle. Hned ráno se nám daří tak z 15ti metrů pozorvat nosorožce. V celým parku jich je ani ne 20. Často je rangeři nemůžou najít i několik týdnů a nám se bez ostychu ukazuje v celý svý kráse. To ani nejde říct, že “jsme měli štěstí” - to se prostě stal zázrak. Neviděli jsme všechno, co jsme si představovali, ale mně se to vlastně líbí. To je to kouzlo safari, ukáže ti kousek a zbytek zůstává ukrytej tam někde v divočině. Protože tam nejsi pán ty, ale oni. A navíc, o čem bychom pak snili, kdyby se dalo vidět všechno? To by bylo nůďo :D
Žádné komentáře:
Okomentovat