Včera večer jsme se dozvěděli, že osmiměsíční syn Eveline má sepsi. V noci dostal 3 transfúze. Pro další medikaci si měl jít ráno. Proto ráno vyrážíme do školy dřív, počítáme s tím, že dneska budeme mít celej den angličtinu. Když přicházíme, Eveline je s miminkem na zádech ve třídě. Z nemocnice šla rovnou do školy, čekat na děti, který přichází ráno dřív. Není nikdo, kdo by ji nahradil. Hned nám ukazuje zprávu z nemocnice, v rozboru krve je jen jedna položka, která spadá do referenčního rozmezí - všechno ostatní je za hranicí. V nemocnici Eveline řekli, že přišla na poslední chvíli a že byl její syn v ohrožení života. Pořád si říkam, co kdyby včera do tý nemocnice nedošla, co kdyby si neřekla o pomoc… Díky Bohu, fakt. Tohle absolutně nebylo v našich rukou. Zase si tim potvrzuju, že zázraky se prostě dějou. Nakoupili jsme Eveline sunar, plenky, lahvičky a sterilizační prostředky. Už by mělo být jenom líp. Ulevilo se nám, všem.
Celý dopoledne bez Eveline je ve škole naprostý šílenství. Po pár minutách tu hodně v uvozovkách “výuku” vzdáváme a po zbytek dopoledne si jenom si hrajeme. Bez ní nás ty trapslíci ale vůbec neposlouchaj. To je ale v porovnání s tím, co se děje okolo, taková prkotina, že mě to jejich řádění vůbec nevyvádí z míry.
Žádné komentáře:
Okomentovat