Dnešek je za odměnu. Eveline je zpátky ve škole, její mrňousek vypadá mnohem líp. Poprvý za celou dobu, co tu jsem, ho vidím plně při vědomí. Jindy vypadal, jako by měl každou vteřinou omdlít. Dneska ale koukám na úplně jiný miminko. Ožil. Dostává teď místo tý řídký kaše dětskej sunar, kterej je schopnej krásně strávit. Eveline je dneska taky jako vyměněná, oči jí září a úsměv má od ucha k uchu. Děti jsou klidnější a dokonce docela dávaj pozor. No prostě lahůdka po včerejšku.
Mně už to přijde fakt neuvěřitelný, ale včera přiletěl další štědrej příspěvek. Nerozumím a nechápu, jak se tohle všechno děje. Srdcaři z Čech rozdávaj jako o život. Mezi dobrovolníkama už jsou tady Češi známí jako “ty štědrý”. A já jsem najednou tak hrdej Čech! Zbývá mi tu už jen pár dní, a tak se hned odpoledne vydávám peníze řádně použít. Nakupujeme látky, protože víte co? Budou uniformy!! Ty potrhaný kalhoty a sukně zděděný po několika sourozencích budou ty naši trpaslíčci moct vyměnit za krásný okrový šatečky a kalhoty. Už se tak těším až mi do Česka přijde fotka těch nejroztomilejších studentíků v uniformách. A to všechno opět díky tý nekonečný dobrotě lidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat