Mám pocit, že jsem ve škole nebyla snad věčnost. Strašně se na všechny ty skřítky těším. To jejich “Good morning teacheeer” při našem příchodu do třídy mě vždycky dostává do kolen. Očka jim svítí, přibíhají k tobě, všichni si s tebou chtějí plácnout a obejmout tě. Jsem tak ráda zpátky s mýma minikámošema. Pomrkáváme na sebe, děláme kravinky a objímáme se. Je to úplná euforie z obou stran. Mám zase obrovskou radost, protože vidím pokroky u několika dětí. Dnes mě obzvlášť těší Absa, ta malá ještě před 3 týdnama strašlivě zlobivá rošťanda, která dneska pracuje úplně soustředěně. Trošku jsem si jí oblíbila, musím se přiznat. Ostatní dobrovolníci jí přezdívaj “little devil”, ale mně byla od začátku něčím blízká (snad proto, že mi trochu připomíná mě xd). Po 3 týdnech pokukování za mnou dneska přichází a pod tou skořápkou drsný zlobivý holky je ta nejmilejší dušička, která mi dává to nejsladší objetí. Je to ten nejkrásnější pocit, dobít něčí srdce! A já jsem šťastná, že jsem dobila právě to její.
Na večeři dneska kupujeme pizzy pro celou naší rodinku, je to totiž poslední večer našich dvou nejmilejších dobrovolnic a zároveň vítáme jednu novou dobrovolnici (a teď se podržte!) z Česka!! Cítím, jako by s ní přijel kus domova a navíc mi dovezla lentilky!
Žádné komentáře:
Okomentovat