6.8.23

 Když novým dobrovolníkům vyprávím o tom, co všechno se tu dá o víkendech dělat, nejvíc je láká navštívit kostel. Mám radost, že si vybírají právě tuhle možnost. Došla jsem tady velkýho uvědomění, že lidi tady mají fakt speciální dar víry. To, co v kostele zažívám tady na blogu neumim úplně dobře popsat. Zájemcům ale velice ráda povyprávim face to face :) Je to pro mě jeden z největších momentů prozření tady. Jsem tím, co se během mše odehrává uhranutá. Až do tý míry, že přestávám dávat pozor na svojí tašku a na to doplácim - doslova. Někdo se totiž během mše tím nejvíc nenápadným způsobem dostává do mý peněženky a bere mi všechny peníze, co tam jsou. Když to na konci mše zjišťuju, jsem překvapená tim, že se to děje zrovna v kostele. To je trochu paradox. Hlavu ale nevěším, říkám tomu “nevědomá charita” a věřím, že ty peníze dotyčnej potřeboval :) Všechny doklady mám a dokonce si nevzali ani tu českou stovku, co jsem tam měla, takže v Čechách se můžu zase rozšoupnout xd. Zbytek neděle trávíme už úplně nedramaticky s deskovkou a procházkou na kafe. Tyhle zdánlivě obyčejný věci jsou ale na tomhle neobyčejným místě s výjimečnýma lidma jednoduše báječný.