Můj přechodnej domov tady v Arushe je pro mě víc než výjimečnej. Náš domeček má dvě místnosti pro dobrovolníky, venkovní kuchyni a obývák. Můj sdílenej pokoj je vhodnej ke všemu, jenom ne k žití. Stěny jsou prolezlý plísní tak moc, že možná ani oškrabání by nepomohlo. Zatim mam zničený jenom všechny svý zavazadla, jsem ráda, že stav svejch plic neznam a zatim nepociťuju. Pokoj je extrémně vlhkej a větrat se tu kvůli komárům skoro nedá. Kuchyně tady sestává z několika kýblů plnejch vody, který slouží jako zásobárna v momentě, kdy neteče voda (nám už teď třeba neteče dva dny - i zásoby ale jednou dojdou, takže nám teď nezbývá než čekat jestli se voda zase spustí). No a pak máš kotlík, dole rozžhavíš uhlíky, nahoru dáš hrnec a jedeš. Nemůžeš se totiž spolíhat na elektřinu, zpravidla o víkendech vypadne klidně i na několik dní. Není tu místo ani způsob jak skladovat jídlo, takže se všechno kupuje těsně před zpracováním. Máš to hezky fresh. Co se týče koupelny - všechno se tu odehrává takzvaně “v jedný díře” tureckýho záchodu. Když si chceš dát spršku, stačí si jen uvařit v rychlovarce nebo kotlíku vodu do kýble a hrníčkem se obsloužíš. V obýváku je to supr jednoduchý, jí se na zemi ,takže stačí jen koberec. No, mohla bych si stěžovat, ale to umí každej. Radši budu vděčná za to, že ta sprcha je teplá, že do tý postele můžu každej večer ulehnout a odpočinout a že na tom koberci na mě vždycky čeká jídlo vařený s láskou.
Žádné komentáře:
Okomentovat