Dneska po škole zůstáváme s Lindou dýl, protože chceme na zeď nalepit plakáty s abecedou a vyzdobit trochu tu naší holou třídu. Jen tak mimochodem se ptám Eveline (místní učitelky), jestli nepotřebuje plínky pro její miminko, který s náma každej den leží v rohu třídy. Samozřejmě se mi dostává pozitivní odpovědi. Po chvilce se na nás Eveline obrací a říká, že je její osmiměsíční syn nemocnej, už přes týden prý zvrací úplně všechno jídlo (čti řídkou kaši), který pozře. Poprvé vidím děťátko rozbalený ze zavinovačky a děsím se z toho pohledu. To, že s ním není něco v pořádku není vůbec těžký poznat. Má horečku, nafouknutý bříško a jinak je strašně vyhublý. Pokud by to takhle pokračovalo dál, myslím, že je naprosto jasný, jak by se situace vyvíjela…Dáváme Eveline tedy všechny peníze, který máme u sebe, aby se mohla co nejdřív dostat do nemocnice. Jsem na sebe naštvaná, že jsem se nezeptala dřív, jestli něco nepotřebuje, protože by si určitě řekla o pomoc dřív. Snad není moc pozdě. Celá tahle situace mě paralyzuje na celý odpoledne, odpojuju se od ostatních a zůstávám na zbytek dne doma. S tímhle vědomím prostě nemůžu nikam. Zítra snad budeme vědět víc a uděláme všechno proto, aby byl ten mrňousek zase zdravej.
Žádné komentáře:
Okomentovat