V 6 ráno nás Frank, člen kmene Masajů, odváží do svý rodný vesničky - Engaruky. Cesta je mnohem pohodlnější než včera, každej máme svý sedadlo v autě. Po zhruba třech hodinách, daleko od města, se ocitáme na obrovských suchých pláních. Projíždíme spoustu mini vesniček, ta naše cílová je snad na konci světa. Podél prašný cesty potkáváme osamocený pastevce krav, koz a ovcí a taky ženy a osli nesoucí vodu. Široko daleko ale nepotkáváme žádnej zdroj vody, takže to musí nést z šílený dálky. Děti běhají úplně osamocený klidně i několik kilometrů od vesnice. Po příjezdu do Engaruky navštěvujeme Frankovo maminku, která nás oblíká do dvou barevných pláten, ať líp zapadneme. V tomhle prďáckým vohozu jdeme zažít kmenovej život. Starší muži nám žehnají vodou s mlíkem. Mlíko je pro ně posvátnej nápoj, při dojení vždycky první tři kapky mlíka cákají do nebe jako poděkování bohu za hojnost. Starší muži maj strašně hlubokej pohled, až mě z toho mrazí. Po žehnání se nás hned ujímají ženy, tančíme v kruhu s takovýma plochýma náhrdelníkama, který musíme tancem rozpohybovat. Zpíváme děkovný písně přírodě. Je hrozně dobrý, jak se nebojí očního kontaktu. Cejtim z nich obrovskou radost, z neustálýho úsměvu mi skoro praskaj koutky. Je to hodně silnej moment, zdá se, že pro obě strany. Není to tu turistický, takže členové kmene nepotkají bělochy moc často a jsou nadšený, že se zapojujeme. Po vyrábění náramků natíráme jejich domky směsí z hlíny, vody a kravskýho trusu. Má to sloužit jako ochrana před škůdcema. To, že je to nechutný v ten moment ignoruju. Předesílám, že jsme v autentickým kmeni a já jsem odhodlaná vyzkoušet všechno. Před obědem je potřeba obřadně připravit kozu. Mimo jiný je součástí obřadu pití krve přímo z těla oběti, ano zkouším i to. Jsem možná fakt vadná, ale mně chutná asi všechno xdd. K obědu dostáváme “makande”, děsně lahodnou kukuřično - fazolovou kaši. Během jídla nám Franlk vypráví, jak to u nich v kmeni chodí, nemůžu uvěřit pomalu ničemu, co nám říká. Jestli je něco fakt jinej svět, je to svět Masajů. Hodně obohacující tyjo. Po cestě zpět jako by nic potkáváme žirafy, velbloudy a zebry. Promenádujou se nám přímo před autem - safari zdarma. To si klidně nechám líbit. Mám pocit, že tenhle víkend trval tak měsíc a zároveň byl tak rychle pryč. Uff, je to mazec!

