Vděčnost. Vidím to jako jediný východisko z toho mýho splínu tady. Světem pohnout prostě neumim, a tak dělám, co je v mých silách a jsem vděčná za tenhle život, kterej jsem dostala. Připomínam si to znovu při návštěvě Slave marketu. Když stojím na místě, kde se skoro 400 let obchodovalo s otroky, vidím řetězy, kterýma byli přikovaný k sobě navzájem a podzemí, kde spíš než žili - přežívali, mrazí mě z toho až na zádech. Odpoledne trávíme na odlehlý pláži Matamwe na severu ostrova. Je to překrásná dlouhá pláž skoro bez turistů. A to ticho! Slyšíš jenom vlny omývající ten nejjemnější písek. Sluním se, čtu, spím. Nabírám síly na druhou půlku toho mýho tanzánskýho dobrodružství. Po západu slunce se vydáváme na street food market, kde utrácíme nesmyslný peníze za všemožný mořský delikatesy. Ale stojí to za to a navíc tim podporujem místní, takže paráda. Domů se touláme malejma uličkama, ve kterých jsme pořád stejně ztracený, jako když jsme přijely a užíváme poslední zanzibarskej večer.
Žádné komentáře:
Okomentovat