Smlouvání. Náš každodenní chléb. Bez toho se tady neobejdeš. Pokud se teda nechceš nechat dobrovolně vošulit. Občas je to docela sranda, ale jindy máš toho “obchodování” víc než dost. Všichni to na tebe nejdřív zkouší v dolarech. Jakmile ale řekneš, že chceš platit v šilincích, cena se automaticky snižuje klidně i o polovinu. Vůbec nic tu nemá stálou hodnotu, to co jsi včera koupil za stovku, dneska usmlouváš za dvacku a naopak. Je to nekonečná hra. Nám se dneska vede dopravu z letiště usmlouvat z původních 35 dolarů na 10, ale je to teda fuška.
Když přijíždíme taxíkem zpátky do Arushy, přijde mi, jako bych se vracela domů. Přistihnu se, jak se usmívám od ucha k uchu. Když pak drandíme polorozpadlým tuk tukem v tom nejšílenějším provozu po už dobře známejch zaprášenejch uličkách, říkám si jo - to je ta moje milovaná Arusha. Večer popíjíme pivo s ostatníma dobrovolníkama v hospůdce a domlouváme, co budeme zítra dělat ve škole. Kvůli návštěvě sirotčince jsem ty naše trpajzlíky neviděla už týden, na zítřek se těšim jak malá. Takže už jenom jednou vyspat a…
Žádné komentáře:
Okomentovat