Dneska se cejtim mnohem víc jako turista než jako dobrovolník. Po škole vyrážíme tuk tukem přímo do vyhlášený pizzerie. Jsme děsně hladový. Ikdyž jsme v celým podniku úplně samy, čekáme na jídlo snad věčnost - všechno se tu dělá stylem “pole pole” ( hezky pomaličku, žádnej spěch). Většinu času se mi tenhle způsob života zamlouvá, ale v tenhle moment chci evropský pravidla. Po desetidenní rýžový dietě mám pocit, že jim tu nejlepší pizzu v životě. “Rýžová dieta” znamená, že máme každej den k večeři rýži buď s čočkou, fazolema nebo smaženým zelím. Takže pizza je hódně příjemná změna. Po obědě vyrážíme na kafe. Když v menu vidím kafe s názvem “Hakuna matata” neodolám a objednávám. Po pár minutách mi na stole přistává espresso okořeněný hřebíčkem, moc dobrá věc. Už teď vim, že si to budu vyrábět doma při vzpomínání na tohle tanzánský dobrodrůžo. Po nákupech se přesouváme do Twiga brewery - prvního pivovaru v Tanzánii. Zkoušíme místní nefiltrovaný pivíčka, jsou slaďoučký a chutnají po oříškách. Obecně všechno jídlo tady má nasládlou chuť. Na dochucování nejčastějš používají kardamon a zázvor, takže takový štiplavě sladký kombíčko - velice chutný.
Není den, kdy bych se nedojala - takže dnešní dávka: Když dvěma hladovejm klukům na ulici kupuješ smažený brambory za 15 korun, vůbec netušíš kolik se ti toho vrátí. Nejenom, že ti stokrát děkujou, ale chtěj znát i tvý jméno. Pečlivě si ho opakujou, aby na tebe nezapomněli. V očích jim vidíš jenom obrovský překvapení a vděčnost A takhle maličko tu stačí ke štěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat