A je to tu zas. Poslední školní den další dobrovolnice Audrey. Rozdává dětem na rozloučenou sušenky a ovoce. Dojetí na druhou: nejenže je mi líto, že nás Audrey opouští, ale ještě se přitom koukám na ty nejšťastnější tváře dětí. Tolik radosti z jednoho banánu. A jak hrdě si je pak nesou v batůžku domů! Od každýho slyšíme minimálně třikrát “thank you teacheer” - jsou tak moc vděčný. Tyhle věci mě nikdy nepřestanou dostávat do kolen. Je mi vlastně líto, jakým životem žiju, respektive jakým způsobem přistupuju k životu, kterej jsem dostala. Stejně jako oni si nezvolili chudobu, já jsme si nezvolila ten pohodlnej evropskej nadbytek. Co jsem ale zvolit mohla je vděčnost, skromnost a pokora uprostřed tý hojnosti, kterou mám. Mám chuť si dát facku, fakt.
Berta (jedna z dalších dobrovolnic) dneska slaví 21. Její život oslavujem mini piknikem při západu slunce a je nám spolu moc dobře. Jednoduše další krásnej den, kterej mi ty moje zaslepený oči zase o trochu pootevřel.
Žádné komentáře:
Okomentovat