Po škole dneska vyrážíme na trh. Díky dobrým duším z Česka nakupujeme jídlo pro děti ze sirotčince. Mají kromě jinýho nouzi o rýži, fazole a cukr. Prosíme naše místní “bráchy”, aby nám pomohli s nákupem a vzali nás autem - neváhaj a s největší obětavostí jdou do toho s náma. Po chvíli zastavujeme uprostřed ulice, dál se jet nedá, silnice je rozkopaná. Pěšky docházíme k dřevěnýmu stolku, kde se prý prodává všechno, co potřebujeme. U stolku, kde je jenom rýže stojíme přes hodinu a půl a čekáme na zbytek surovin. Když se konečně dočkáme, nakládáme obrovský pytle na motorku, protože je nemáme šanci unést k autu. 150 kilo jídla. Díky tomu se nebudou muset aspoň čtvrt roku bát, čím nasytí sirotčinec plnej dětí. Pečovatelky nás objímají s tou největší vřelostí. Nepřestávají nám děkovat, pořád dokola nám podávají ruce. Taková vděčnost. Hřejivej pocit je vidět tak šťastný. A to všechno díky nekonečnýmu altruismu dvou srdcí, který dali a nažádali nic nazpět. Takže mám dobrou zprávu: dobrý lidi pořád existujou! ❤️
čtvrtek 3. srpna 2023
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
19.8.23
Jestli jsem někdy udělala nějaký dobrý rozhodnutí, bylo to odjet dobrovolničit. Když jsem si na Vánoce kupovala letenky, už tehdy jsem věděl...

-
S obměněnou partou dobrovolníků vyrážíme dnes do Kikuletwa Hot Springs - přírodního geotermálního jezera. Mousa a Alhaji (naši “bráchové”) n...
-
Ngorongoro. Největší neporušenej neaktivní kráter na světě. A taky domov pro 25 tisíc zvířat. Svůj zábavnej název kráter získal od Masajů, k...
-
Jestli jsem někdy udělala nějaký dobrý rozhodnutí, bylo to odjet dobrovolničit. Když jsem si na Vánoce kupovala letenky, už tehdy jsem věděl...
Žádné komentáře:
Okomentovat