Po škole dneska vyrážíme na trh. Díky dobrým duším z Česka nakupujeme jídlo pro děti ze sirotčince. Mají kromě jinýho nouzi o rýži, fazole a cukr. Prosíme naše místní “bráchy”, aby nám pomohli s nákupem a vzali nás autem - neváhaj a s největší obětavostí jdou do toho s náma. Po chvíli zastavujeme uprostřed ulice, dál se jet nedá, silnice je rozkopaná. Pěšky docházíme k dřevěnýmu stolku, kde se prý prodává všechno, co potřebujeme. U stolku, kde je jenom rýže stojíme přes hodinu a půl a čekáme na zbytek surovin. Když se konečně dočkáme, nakládáme obrovský pytle na motorku, protože je nemáme šanci unést k autu. 150 kilo jídla. Díky tomu se nebudou muset aspoň čtvrt roku bát, čím nasytí sirotčinec plnej dětí. Pečovatelky nás objímají s tou největší vřelostí. Nepřestávají nám děkovat, pořád dokola nám podávají ruce. Taková vděčnost. Hřejivej pocit je vidět tak šťastný. A to všechno díky nekonečnýmu altruismu dvou srdcí, který dali a nažádali nic nazpět. Takže mám dobrou zprávu: dobrý lidi pořád existujou! ❤️
Žádné komentáře:
Okomentovat