Pátek má bejt odpočinkovej. A takovej my si ho dneska ve škole děláme. Místo matiky - kreslení. Využíváme na to pastelky a fixy od milovanýho Koresu, kterej nám poslal spoustu jejich věciček. Když se společně pouštíme do kreslení, celá třída utichá a v jeden moment je tu úplnej klid. Každej se soustředí a snaží se ze sebe vymáčknout ten nejlepší výkon. Jsem tím úplně dojatá. A najednou mi to dává naprostej smysl, protože ty děti jsou ve fázi, kdy si mají hrát a kreslit - ne psát. Ve škole je to první moment, kdy drží tužku v ruce. Přirozeně nemaj tu ruku vůbec navyklou na manipulaci s ní a psaní je pro ně v podstatě nadlidskej úkol. Ten systém, kterým se tady učí je ale strašně těžký změnit. Vyžadovalo by to mnohem víc času než tady máme. Je proto nutný pracovat s tim, co je. To jsem se tady už dobře naučila. Všichni tady pracujou s tim, co maj. Nestěžujou si a nebrblaj, že maj málo, ale vytrvale se snaží žít ten život, jak nejlíp v těchhle podmínkách dovedou. Tenhle mindset je jedna z těch věcí, který si chci tady sbalit do batohu a přivézt domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat